Kolektivní investování má v Česku špatnou pověst. Starší si vzpomenou na nechvalně proslulé „Harvardské fondy“ a ti mladší nejsou právě nadšeni z výnosů novodobých penzijních produktů. Zatímco doba Viktora Koženého byla známá takřka nulovým dohledem nad investicemi, moderní fondy jsou o poznání bezpečnější, avšak regulací je v této oblasti až příliš. Důsledkem je, že naše důchodové účty mají jedno z nejhorších zhodnocení v mezinárodním porovnávání. Změnit to má nová projednávaná legislativa, která mj. umožňuje investovat rizikověji a dosahovat tak dlouhodobě příznivějších výnosů. Je to ale spíše první krok, podstatná část českého „penzijka“ zůstává neměnná.

Penzijní produkty se v ČR dělí na transformované a účastnické. Do dřívějších transformovaných účtů není možné vstoupit od r. 2013, avšak stále tam spoří rozhodující většina střadatelů. Jejich výhoda spočívá především v tom, že v nich nelze dosáhnout ztráty (fond je povinen ji uhradit ze svých prostředků) a po 15 letech spoření je možné vybrat až 50 % všech prostředků bez sankce. Proklamovaná garance nedosažení ztráty je však zároveň jejich největší nevýhodou – produkty investují velmi konzervativně a výnosy dlouhodobě nedosahují ani inflace.

Pro jejich nástupce – tzv. účastnické fondy – již neplatí výše uvedená záruka „nezáporného výnosu“, mohou tedy investovat agresivněji, kromě dluhopisů např. i do akcií. Přesto ale nemají dovoleno vkládat peníze do dalších produktů jako nemovitosti nebo infrastruktura. Jejich stěžejní problém však spočívá v tom, že střadatel své finance nemůže vybrat dříve, než v 60 letech (resp. musí zdanit výnos, přijde o státní příspěvky a je povinen vrátit uplatněné odpisy).

Pro řadu mladých lidí včetně autora je tedy takovéto investování neflexibilní – potřebují peníze např. při zařizování vlastního bydlení, což je samo o sobě zajištění na důchod, a nemají chuť čekat 40 let (proto ostatně velká část investorů spoří v nevýnosných transformovaných fondech, kde je však možná dřívější výplata).

Právě mladí mají oproti starší generaci výrazný investiční apetit, obchodují na akciových trzích nebo spoří v kryptoměnách. Považují za samozřejmé, že svoje peníze vyberou ihned a jsou zvyklí vložit finanční prostředky do nepřeberných aktiv. Dosavadní penzijní produkty je proto nenadchnou.

Je jasné, že důchodové spoření se státní podporou není možné nastavit principech divokých burzovních spekulací. Pokud však mají penzijní produkty konkurovat jiným investicím dostupným na trhu, musí se zásadně zvýšit výběr nabízených investic a umožnit předčasný výběr prostředků.

První z podmínek má nová legislativa splňovat – zavádí fond, jehož prostřednictvím lze investovat nejen do akcií, ale i do nemovitostí nebo infrastrukturních projektů. Podrobnosti se objeví v dalším článku.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno