Přitom na podzim to vypadalo nadějně. Na začátku listopadu Erdoğan odvolal svého zetě Albayraka z pozice ekonomického „superministra“ a vyměnil guvernéra centrální banky. Novým guvernérem se stal technokrat s dobrou pověstí Aqbal. Pod jeho vedením centrální banka implementovala ortodoxní politiku – přihlásila se rozhodně k režimu cílování inflace, zanechala intervencí na devizových trzích, uvolnila regulaci bank omezující likviditu trhu, a hlavně zvýšila úrokové sazby o 8,75 procentního bodu na 19 %.

Právě tady patrně nový guvernér zasáhl neuralgický bod prezidenta Erdoğana. „Politické zvíře“ v něm považuje vysoké úrokové sazby za škodlivé pro ekonomický růst a tím pádem i pro podporu voličů. Jako muslim vnímá Erdoğan rozpor úrokových sazeb s většinovou tradicí islámského zvykového práva a možná i věří ve svou často opakovanou tezi o vysokých úrokových sazbách jako příčině vysoké inflace.

Jak tedy vysvětlit poslední události? Domnívám se, že motivace je primárně politická. V posledních týdnech jsme byli svědky řady změn na klíčových ekonomických postech ve vládních agenturách. Vláda zesílila tlak na kurdskou opoziční stranu. Prokuratura požaduje její zákaz a několik jejích prominentních členů ztratilo mandát na základě obvinění z podpory terorismu. To může nasvědčovat na přípravy na případné vyvolání předčasných voleb, které by se dle řádného termínu měly konat až v roce 2023. V takové situaci se může hodit plná kontrola nad klíčovými institucemi v zemi. Proto se investoři obávají scénáře uvolnění měnové politiky a vládou řízeného boomu levných úvěrů, jak tomu bylo v předchozích volebních cyklech.

Výsledkem by byla opětovná destabilizace ekonomiky. Pokles inflace či vysokého deficitu běžného účtu by se odložil na neurčito a Turecko by zůstalo uvězněno ve smyčce oslabující měny, vysoké inflace a vysokých nominálních úrokových sazeb.

Turecká centrální banka musí přesvědčit investory

Nicméně možný je i jiný výklad událostí. Je možné, že změny v centrální bance jsou primárně o snaze nabídnout atraktivní posty novým věrným stoupencům a nedojde k faktické změně politiky. Tomu by nasvědčovala Erdoğanova rétorika z posledních měsíců, kdy politiku centrální banky podporoval. Každopádně i v tomto případě bude muset turecká centrální banka přesvědčit investory skutky, tedy udržovat vysoké úrokové sazby a nepodlehnout pokušení intervenovat na měnových trzích, což jí ostatně neumožňuje ani nízký stav tureckých devizových rezerv. I v tomto pozitivním případě však budou výsledkem vyšší úrokové sazby, slabší měna a vyšší inflace oproti situaci, kdyby si Erdoğan svůj poslední zásah odpustil.

První příležitost k záchraně důvěryhodnosti bude mít turecká centrální banka na zasedání 15. dubna. Pokud ponechá úrokové sazby na aktuálních 19 % a bude pokračovat v jestřábí rétorice předchozího vedení, mohli bychom vidět stabilizaci situace. Část investorů by mohly nalákat jedny z nejvyšších úrokových sazeb na světě a nízká cena tureckých aktiv, kterou prohloubil propad turecké liry o více jak 15 % od poslední změny ve vedení centrální banky.

Nepodaří-li se důvěru investorů obnovit, pak by mohlo dojít k dalšímu dvoucifernému propadu měny. Ten může vyvolat paniku mezi tureckými domácnostmi a firmami, které zatím poslední události ponechaly relativně klidné. Pak by Turecku nezbylo než sáhnout do arzenálu administrativních opatření, které ztíží možnosti spekulovat na další pokles měny a částečně omezí konvertibilitu měny. Turecku každopádně hrozí, že zůstane zemí s vysokou mírou dolarizace finančního systému, kdy liru zastupují ve funkci uchovatele hodnot a transakční měny alternativy jako dolar, euro či zlato.

Nicméně není nutné všechno vidět černě. Kromě atraktivního ocenění se Turecko může spolehnout na flexibilní a vysoce konkurenční privátní sektor, který má s propady měny a turbulencemi na finančních trzích bohaté zkušenosti. Turecká ekonomika by letos měla profitovat z post-covidového oživení domácí i zahraniční poptávky a z částečného návratu turistů. V neposlední řadě zůstávají příznivé i vnější podmínky. Globální ekonomika oživuje a hlavní centrální banky udržují extrémně uvolněnou měnovou politiku, což násobí hlad investorů po atraktivních investičních příležitostech, jakou se s odstupem několika měsíců může ukázat právě Turecko.

Autor: Martin Pohl, makroekonomický analytik Generali Investments CEE

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno