Naštěstí i tentokrát centrální banka vedená guvernérem Kavcıoğlu odolala a ponechala měnově politickou sazbu na 19 %. Zároveň ani komentář k rozhodnutí neindikuje posun v jejím závazku udržovat přísnou měnovou politiku do doby, než se naplní pokles inflace předjímaný její prognózou. Bankovní rada ostatně neměla moc na výběr. Červnová inflace překvapila nárůstem na 17,55 % díky kombinaci rostoucích cen potravin, zvyšujících se cen pohonných hmot a slabé liry, k nimž se začínají přidávat dopady otevírání ekonomiky.

Zároveň inflace podle všeho neřekla poslední slovo. Stejně jako v jiných zemích čelí Turecko enormnímu tlaků rostoucích cen komodit znásobeným suchem v klíčových zemědělských oblastech země. Mezinárodní zkušenost zároveň indikuje vysoké riziko jednorázových úprav cen v sektoru služeb po odstranění pandemických omezení. S vysokou pravděpodobností bude centrální banka donucena zvýšit svou prognózu inflace pro konec roku z aktuálních 12,2 %. To ji ovšem nedovolí naplnit přání prezidenta Erdogana, který před měsícem mluvil o snížení úrokových sazeb z kraje podzimu. Jeho tlak na vedení centrální banky je obrovský. Prezident Erdogan může kdykoliv odvolat členy bankovní rady včetně guvernéra, což mnohokrát v minulosti ukázal. Motivací k tomu má silnou. Preference jeho strany i jeho osobní poklesly na mnohaleté minimum a termín voleb v roce 2023 se pomalu blíží. Zároveň není žádným tajemstvím jeho odpor vůči vysokým úrokovým sazbám, které považuje nikoliv za lék, ale za příčinu vysoké inflace. V neposlední řadě je pro něj jako hluboce věřícího muslima koncept úrokových sazeb problematický sám o sobě.

Centrální banka musí taktéž odolat pokušení o nahrazení vysokých úrokových sazeb nestandardními nástroji, které se v minulosti ukázaly být neefektivní. Snahu vydat se touto cestou naznačilo dva týdny staré rozhodnutí o úpravě povinných minimálních rezerv, které mělo za cíl zvýšit výhodnost lirových vkladů a liry pro domácí banky. Jedná se o další pokus snížit vysokou míru dolarizace ekonomiky a bankovního systému, ve kterém dosahuje podíl cizoměnových vkladů 55 % a cizoměnových úvěrů 35 %. Historická zkušenost z Turecka i jiných zemí ovšem ukazuje, že důvěru v liru může obnovit jen transparentní politika a odhodlaný boj proti inflaci. Nezbývá proto než popřát vedení centrální banky, aby odolávalo tlaku na snížení úrokových sazeb co nejdéle. Předčasné snížení úrokových sazeb by obnovilo dlouhodobý pád liry a dolar, euro, kryptoměny či zlato by pokračovaly ve vytlačování liry z tureckého finančního systému. Na takovém vývoji by kromě spekulantů vydělali snad jen zahraniční turisté, kteří se do Turecka začínají vracet po více než roční přestávce vyvolané pandemií, a Turecko by zůstalo uvězněno v režimu nestabilní ekonomiky točící se v inflačně depreciační spirále.

Autor: Martin Pohl, makroekonomický analytik Generali Investments CEE

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno