Začneme základními fakty o Evergrande. Jedná se o druhého největšího developera v Číně, který za dobu své existence expandoval i do dalších odvětví zahrnujících fotbalový klub, zdravotnictví či výrobu elektromobilů. Společnost díky agresivní expanzi nabobtnala do gigantické velikosti s aktivy ve výši cca 345 miliard dolarů a závazky téměř 300 miliard dolarů.

V rámci spektra velkých čínských developerů Evergrande vynikal nejen svojí agresivitou, ale i nejslabšími ukazateli finančního zdraví. Evergrande díky tomu tvrdě narazil, když došlo na čínskému rezidenčním trhu k ochlazení konjunktury, zpřísnily se podmínky pro poskytování hypoték a čínští regulátoři zavedli nové požadavky na finanční zdraví developerů nazvané „tři červené linie“ ve snaze omezit cenovou bublinu a rizika spojená s jejím možným splasknutím.

Velká zranitelnost Evergrande byla všeobecně známa již dříve a motivovala banky i obchodní partnery ke snahám o omezení expozice vůči skupině. Té se posléze přestalo dostávat likvidity k plnění závazků vůči dodavatelům a propadl se i zájem klientů o nákup nemovitostí. Potíže společnosti vyvrcholily v těchto týdnech, kdy Evergrande nedokázal dostát svým závazkům vůči bankám a v září nebyl schopen zaplatit splatné kupony dluhopisů.

Vystrašení investoři v reakci na potíže Evergrande prodávali nejen akcie a dluhopisy Evergrande, ale i akcie a dluhopisy ostatních čínských developerů, neboť se obávali opakování výše uvedeného příběhu. Nicméně po první vlně se situace začala stabilizovat a akcie a dluhopisy čínských developerů již podstatnou část ztrát odmazaly.

Vedla k tomu řadu důvodů. Za prvé je finanční situace ostatních velkých čínských developerů mnohem lepší než Evergrande. Vykazují nižší míru zadlužení, výrazně vyšší zisky a jejich hotovost vysoce převyšuje krátkodobé závazky. Za druhé nejsou čínská centrální banka a autority lhostejné k vývoji v sektoru. Jen za poslední týden čínská centrální banka navýšila injekce likvidity do bankovního systému o 71 miliard dolarů a čínské autority již pracují na řešení situace v Evergrande.

Zároveň by pád Evergrande neměl vyvolat větší potíže čínského bankovního systému či krach realitního segmentu. Čínský realitní trh je vysoce fragmentovaný a podíl Evergrande dosahoval jen 3 %. To samé platí i pro expozici bank. Celkové závazky Evergrande vůči bankám nedosahují ani 1 % úvěrů v čínském bankovním systému, a navíc jsou zajištěny aktivy společnosti.

V neposlední řadě předpokládáme stabilizující zásah vlády, která se bude snažit zabránit neřízenému kolapsu společnosti a rozprodeji jejích aktiv pod cenou. Pravděpodobně se to odehraje formou převzetí společnosti ze strany společnosti ovládané vládou či poskytnutím překlenovacího úvěru ze strany polostátních bank s následnou restrukturalizací dluhu. S investory rozhodně nebude jednáno v rukavičkách a očekáváme vytěsnění stávajících akcionářů a minimální plnění pro nezajištěné držitele dluhopisů. To ostatně reflektuje aktuální situace na trhu. Od začátku roku akcie Evergrande ztratily 82 % své hodnoty a dluhopisy se obchodují za necelých 30 % své nominální hodnoty.

Očekáváme, že default společnosti Evergrande (a v budoucnu pravděpodobně některých dalších developerských společností) nepředstavuje díky proaktivní politice čínských autorit tak významné systémové riziko, aby zásadněji ohrozilo celý sektor. Vysoká volatilita však bude pravděpodobně přetrvávat i v příštích měsících, což může poskytovat zajímavé investiční příležitosti. Předcházet však musí důkladné vyhodnocení finančního zdraví jednotlivých firem a aktivní investiční přístup.

Současné dění ukazuje na některé negativní jevy v čínské ekonomice a finančním systému. Tím prvním je neudržitelnost růstového modelu postaveného na investicích. Rezidenční segment se podílí na čínském HDP 14 % a prodeje pozemků a development tvořily velkou část příjmů lokálních vlád a municipalit. Proto je nutné, aby Čína pokračovala v restrukturalizaci ekonomiky směrem ke službám a odvětvím s vyšší přidanou hodnotou.

Cenou této transformace bude ovšem další pokles temp růstu čínské ekonomiky a nutnost změkčit negativní sociální dopady strukturálních změn. Jinak Číně hrozí náhlý kolaps růstu vyvolaný přeinvestovaností v řadě segmentů ekonomiky s negativními důsledky pro čínské banky a vyžadující vynaložení enormních prostředků ze strany vlády.

Druhým negativním aspektem celé situace je poukaz na silnou roli vlády v ekonomice a zranitelnost firem vůči jejím intervencím, ať už se jedná o novou regulaci či přísné kontroly. Své by mohly vyprávět zejména technologické firmy, jejichž špatná výkonnost přispěla k tomu, že Čínské akcie patří mezi trhy s nejhorší výkonností v letošním roce.

Autor: Martin Pohl, makroekonomický analytik Generali Investments CEE