Zmíněné nerostné suroviny sice nepatří mezi ty nejvzácnější, po světě se vyskytují poměrně hojně. Kamenem úrazu je ale jejich těžba a zpracování, které představují vážný zdroj znečištění životního prostředí. Spojené státy dříve v produkci těchto surovin dominovaly, ale právě kvůli negativním environmentálním dopadům ji omezovaly. Už asi před dvěma dekádami je na špici vystřídala Čína.
Jenže vzhledem k postupujícím změnám klimatu je grónská pevnina stále přístupnější a těžba nerostných surovin snazší. O území tak mají zájem nejen Spojené státy (bývalý prezident Trump dokonce chtěl Grónsko od Dánska odkoupit), ale i Čína nebo Austrálie.
Většímu rozmachu těžby zatím, vedle administrativních překážek, brání také stále poměrně vysoké náklady na vybudování příslušných dolů. Jeden by podle odhadů různých těžařských firem stál asi 500 milionů dolarů. Jeho rentabilita by tak závisela na objemu vytěženého nerostu. Nepříliš příznivou zprávou pro Grónsko také je, že ruda by měla být odvážena a zpracována jinde. To však nemusí velmocem v jejich úsilí nijak bránit.
