Jsou to právě ceny, které vysílají signály výrobcům, kolik a čeho mají dodávat na trh, zda produkci toho či onoho omezovat, nebo naopak rozšiřovat. A stejné principy se uplatňují také v případě kovů potřebných pro zelenou transformaci globální ekonomiky.
Kovy jako lithium, měď, nikl nebo hliník, které patří k těm nejpotřebnějším k dosažení stanovených cílů, začaly po odeznění covidové pandemie poměrně masivně zdražovat. Určité ochlazení sice přišlo v souvislosti s obavami po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu, trend je ale jasný: ceny porostou.
Například hliník za poslední tři roky zdražil o 35 procent, nikl asi o 115 procent, měď přibližně o polovinu. A to včetně zlevnění, ke kterému došlo v první polovině loňského roku. Podle poradenské společnosti McKinsey & Company je však aktuální cenová úroveň dostatečně vysoká na to, aby vyvolala investice do dodatečných těžebních kapacit.
V případě mědi by se měla cena na trhu držet alespoň v intervalu 8 až 10 tisíc dolarů za tunu (aktuálně se obchoduje za necelých 9,5 tisíce dolarů). U niklu je pak dostatečně motivační cena na burze alespoň 18 tisíc dolarů za tunu (aktuální cena se pohybuje těsně pod 29 tisíci dolary). V případě hliníku je odhadnutí takové ceny obtížnější. Jedná se totiž o jeden z nejlépe recyklovatelných kovů a recyklace má do roku 2050 pokrýt až 50 procent poptávky. I zde se však odhaduje spíše tlak na růst ceny hliníku právě v souvislosti s rostoucí poptávkou kvůli dekarbonizaci.
-red-
Azevedo, Baczynska et al. – McKinsey & Company
Capital.com
