Zpracovatelský průmysl nejlidnatější země světa byl ve druhé polovině loňského roku doslova hladový po mědi a hliníku. Kvůli karanténním opatřením v tradičních dodavatelských zemích jako Peru však nebyl těchto kovů na trhu dostatek. Zatímco dříve Čína spoléhala na zpracování hliníkového a měděného šrotu, v loňském roce dovezla této druhotné suroviny nejméně od roku 2016.
Jde do značné míry o důsledek čtyři roky starého vyhlášení války dovozu odpadu prezidentem Si Ťin-Pchingem. Na jeho základě měl být import pevného odpadu do konce roku 2020 zcela vynulován. K tomu ovšem nedošlo, dovoz hliníkového či měděného šrotu přesto od roku 2018 klesl o dvě třetiny. Namísto toho Čína loni importovala rekordní objem surového hliníku a rafinované mědi. V případě mědi došlo k meziročnímu růstu o 275 procent.
Podle analytiků ale Čína svůj náhled na dovoz kovového šrotu z cenových důvodů přehodnotí. Uvědomuje si totiž, že jde o dobře recyklovatelnou surovinu. Problém pro Čínu je ale v tom, že podobně uvažují země, ze kterých Čína dříve kovový šrot hojně dovážela.
