Larry Fink vypíchnul tři kritické oblasti ekologické transformace, které představují příležitosti pro investory za 50 bilionů dolarů. Zaprvé, také po společnostech, které nejsou veřejně obchodované, by mělo být vyžadováno sdílení informací o tom, jak přispívají k trvalé udržitelnosti. A to stejně, jako o tom musí informovat podniky, jejichž akcie se obchodují na finančních trzích.
Zadruhé, vlády podle Finka přispívají k vytváření nerovnosti v poptávce mezi zeleným a „nezeleným“ zbožím. A to prostřednictvím nejrůznějších daňových úlev nebo naopak dodatečným zdaněním méně šetrných výrobků. To pak podle Finka přispívá ke zvyšování sociální nestability, protože jsou penalizováni chudší spotřebitelé, pro něž je zelenější zboží příliš drahé.
Zatřetí, Světová banka a Mezinárodní měnový fond mají být schopny více podporovat soukromý kapitál v investicích do uhlíkové transformace ekonomiky. Obě instituce mají prý přehodnotit své role.
