Minulý článek popsal hlavní problémy českých penzijních účtů. Jedná se o velmi konzervativní (tudíž nevýnosné) investice, které platí zejména pro starší „transformované fondy“ a pak nedostatek flexibility u novějších „účastnických fondů“ (od r. 2013), kdy může střadatel vybrat peníze až v 60 letech – resp. pokud nechce přijít o státní příspěvky, uplatněné odpisy apod. Nová legislativa projednávaná v Poslanecké sněmovně má ambici uvedené nedostatky změnit, je však otázka, zda je to dostačující.
Novela zákona o rozvoji kapitálových trhů zakládá v rámci účastnických fondů nový typ, tzv. alternativní účastnický fond (AUF), který bude investovat i do „private equity“, infrastruktury nebo nemovitostí za účelem dosažení vyššího zhodnocení (byť za cenu většího rizika, potažmo kolísavosti cen aktiv). Tyto produkty jsou běžné jako forma důchodového pojištění na Západě.
Taktéž se mimo stávající penzijní fondy zavádí nový daňově podporovaný produkt na finančním trhu, tzv. účet dlouhodobých investic, který má mít volnější podmínky (např. nemusí zřizovat povinný konzervativní fond) a je daňově podporován odpisy do 48 000 Kč ročně. Jenže na rozdíl od AUF de facto zakazuje obchodování s jinými aktivy mimo dluhopisy či akcie.
Co se týče flexibility, novela má za cíl motivovat účastníky starších transformovaných fondů (kde lze předčasně vybrat až 50 % aktiv), aby své prostředky převedli na novější (výnosnější) účastnické fondy. Současná pravidla nepovolují oba produkty najednou a v momentě, kdy investor vystoupí z transformovaného produktu, nemůže se do něj znovu vrátit. Proto návrh stanovuje, že je možné mít oba dva typy fondů zároveň – starý i ten moderní.
Předkládaná legislativa jako celek má skutečnou šanci zlepšit (ne)výnosnost českých penzijních fondů, které jako jediné ze 40 zemí OECD v posledním desetiletí (do r. 2019) reálně znehodnotily své prostředky. Novela však ze zvláštního důvodu neřeší dosavadní omezení většiny daňově podporovaných účtů, kdy je možné vybrat peníze až na sklonku produktivního věku.
Je pochopitelné, že představitelé státu chtějí svázat pobírání příspěvků pouze s dlouhodobým investováním. Avšak není zřejmé, proč nelze – jako je tomu u transformovaných fondů po 15 letech – vybrat alespoň část příspěvků na jiné účely. Namátkou na zařizování bydlení, nečekané výdaje nebo studia svých potomků. Ačkoliv je účel důchodového spoření jasný, záruka částečného předčasného čerpání bez sankcí je pro řadu investorů velmi důležitá.
Reforma penzijního investování je proto (pokud v dané podobě projde) polovičatá. Velká část střadatelů se bude zbytečně vyhýbat novým produktům, nebo dá peníze do podílových fondů na trhu, které mají dlouhodobě velmi solidní výnosy a účastníci mohou vybrat své prostředky v podstatě kdykoliv.
