Na úvod by bylo slušné upozornit, že úvod článku není míněn jako nabádání k alkoholismu, ale paradoxně jako pobídka ke střízlivému uvažování. Protože koupě archivního alkoholu může být dobrou investiční příležitostí.
V tomto světle se člověku nejspíš vybaví archivní víno schované ve sklípku, ale nemusí jít jen o něj. Méně známé je to, že se dá investovat i do tvrdého alkoholu, jako je zejména whisky, ale také např. gin, absint nebo rum.
Nejvíce se ale investuje do whisky, která má mnohem lepší investiční marketing a velmi solidní výsledky. Tzv. whisky index (100 top značek) zhodnotil od roku 2009 více než 6krát, zatímco akcie amerického indexu S&P 500 se zvedly za stejnou dobu „pouze“ o 2,5 násobek.
U whisky není třeba (např. oproti vínu) žádné specifické skladování. Dá se tedy uchovávat ve spíži nebo ve skříni.
Ale jak se k zajímavým značkám dostat? První výhodou pro začínajícího investora je dostupnost. Není nucen k žádné kvalifikaci nebo k registraci, alkohol je přístupný široké veřejnosti. Do archivního destilátu není ani nutné vkládat velké částky – tato forma spoření má potenciál i v řádu několika tisíc korun, kdy i levnější lahve mohou přinést zhodnocení v řádu až stovek procent.
Dalším plusovým bodem whisky je to, že (např. oproti vínu) není třeba žádné specifické skladování. Důležité je jen to, aby láhev byla postavená a nebyla na přímém slunci. Dá se tedy uchovávat ve spíži nebo ve skříni.
Investice má ale také nevýhodu, nejedná se o krátkodobou záležitost. Whisky se zhodnocuje v řádu let a investor někdy čeká poměrně dlouho (třeba dva roky) na to, až nastane ta správná chvíle na prodej. Není to tedy vhodné aktivum v případě, že střadatel uvažuje v horizontu v řádu měsíců až několika let. Whisky je mnohem spíše zajímavou alternativou spoření na důchod. Nebo na vysokoškolská studia malých dětí.
Během času sběratelé některé láhve vypijí a konkrétních cenných kusů je ještě míň.
A na co si má dát investor pozor? Především by měl kupovat limitované edice (nebo produkty menších výrobců) ve specializovaných obchodech. Běžně prodávané (byť dražší) značky opravdu žádný výnos nepřinesou – maximálně se zhodnotí o inflaci. Výhoda limitovaných edicí je mj. v tom, že během času sběratelé některé lahve vypijí a konkrétních cenných kusů je ještě míň. Pro investora je to tedy zároveň varování před pokušením. S tím se pojí také stáří whisky. Obecně platí, že koupě staršího ročníku (např. 12letého) se lépe zhodnocuje.
Další radou je kupovat pouze okolkované lahve (dokonce i druh kolku může mít vliv na celkovou cenu). A když už neokolkované, tak přímo od výrobce s dokladem o zakoupení jako „certifikátu pravosti“ zboží.
Při výběru vhodného kusu není nutné sledovat pouze zahraniční zboží. Také české palírny jako Trebitsch nebo Rudolf Jelínek mohou čas od času nabízet velmi zajímavé kusy.
A poslední rada na závěr. I kdyby tato investice zcela selhala, je po ruce alespoň dobré pití, které vám pomůže na neúspěch zapomenout.
