Ke smůle Turků je současné uklidnění s vysokou pravděpodobností pouze přechodné a dříve či později budou muset turecké autority přistoupit k zavedení dalších nepopulárních opatření na podporu liry.

Turci v lednu tvrdě pocítili další důsledky extravagantní hospodářské politiky prezidenta Erdogana, které tentokrát nabraly podobu skokového zvýšení cen elektřiny a plynu. Zvýšení cen elektřiny až o 125 % bylo navíc doprovázeno růstem cen potravin o 57 % a prudkým růstem životních nákladů u řady dalších položek. To vyústilo v nejvyšší inflaci za posledních dvacet let. Ta navíc neřekla poslední slovo a v průběhu jara bude atakovat hranici 60 %.

Drahota se stává klíčovým tématem politického boje, který se bude dále vyostřovat spolu s přibližujícím se termínem prezidentských a parlamentních voleb. Podle předvolebních průzkumů je pozice prezidenta Erdogana a jeho strany nejslabší od roku 2002, kdy se Erdogan chopil moci. Preference strany Spravedlnosti a rozvoje se pohybují mezi 30 a 35 procenty a k dosažení parlamentní většiny by nemusela nestačit ani případná podpora nacionalistů. Popularita samotného Erdogana poklesla na nejnižší úroveň od roku 2015.

Ztrátě podpory voličů se lze jen těžko divit, neboť hlavní příčinou současného stavu jsou zásahy prezidenta Erdogana. Ten donutil centrální banku ke snížení úrokových sazeb až na úroveň 14 % veden snahou podpořit domácí ekonomiku a představou, že vysoké úroky jsou příčinou dlouhodobě vysoké inflace v Turecku. K smůle Turků praxe jeho teorii vyvrátila a snížení úrokových sazeb hluboko pod inflaci vyvolalo mezi investory a zejména mezi samotnými Turky paniku, která stlačila hodnotu liry na polovinu.

To donutilo Erdogana k reakci a centrální banka připravila balíček podpůrných opatření s cílem zvýšit atraktivitu lirových instrumentů. Jeho klíčovou položkou jsou měnově zajištěné terminované účty, u kterých se centrální banka zavázala kompenzovat jejich držitelům hypotetické ztráty z oslabení liry, které by převýšily úroky poskytované bankami. Nová opatření zatím slaví úspěch. Lira odmazala čtvrtinu ztrát a v posledních týdnech vykazuje až překvapivou stabilitu.

Objem zajištěných depozit vzrostl na začátku února na 22 miliard dolarů, což odpovídá cca 3 % tureckého HDP. Daří se tak alespoň částečně snižovat vysokou dolarizaci turecké ekonomiky, kde podíl cizoměnových vkladů překročil 60 % a podíl cizoměnových úvěrů se přiblížil 40 %. S cílem změkčit sociální dopady prudkého růstu cen vláda zvýšila minimální mzdu o 50 % a nejnižší důchody o 66 %. Většina důchodců i zaměstnanců však zažije další významný pokles reálného příjmu, který jenom zvýší jejich nespokojenost s Erdoganovou vládou.

Situace zůstává i přes krátkodobý úspěch vládní politiky neudržitelná. Případný nepříznivý vývoj na globálních finančních trzích a nízké úrokové sazby dříve či později povedou k obnovení tlaků na oslabení liry a vynutí si reakci tureckých autorit. První linií obrany bude pravděpodobně zavedení dalších administrativních opatření, která ztíží a prodraží měnovou konverzi lirových instrumentů.

To podle našeho názoru nebude stačit a Erdogan bude muset spolknout hořkou pilulku ve formě limitovaného zvýšení úrokových sazeb. Konec konců má silný politický instinkt a v minulosti dokázal své názory a politiku změnit, pokud mu to přineslo politické body. Doufejme, že to dokáže i nyní a včas zabrání opakování panických prodejů ze závěru loňského roku.

Autor: Martin Pohl, makroekonomický analytik Generali Investments CEE