Nejde ani tak o to, že vyspělý svět zažívá jedno z nejdelších období nepřetržitého hospodářského růstu po druhé světové válce. Současný stav má některé paralely se situací v poslední třetině 19. století.
Makroekonomický analytik poradenské společnosti TS Lombard Dario Perkins si všiml, že finanční krize, která po sobě zanechala deflační tlaky, nízký růst produktivity práce, příjmů obyvatelstva, vzestup populismu nebo averzi vůči globalizaci, není vlastně nic moc nového. Podobné situaci vyspělá část světa čelila počátkem sedmdesátých let 19. století.
V roce 1873 pak odstartovala vůbec první celosvětová hospodářská krize, která trvala jen ve Spojených státech celých šest let. Předcházela jí mimo jiné dlouhé období hospodářského růstu a nízká nezaměstnanost. To vše v kombinaci s optimismem a vírou, že růst bude pokračovat i v dalších letech. Krach Vídeňské burzy v květnu 1873 veškeré růžové vyhlídky utnul. Finanční krize se začala šířit do zbytku světa a brzy se přetavila v krizi ekonomickou. Zda se historie i tentokrát zopakuje, napoví vývoj v nejbližších měsících.
