V říjnu loňského roku TCMB naposledy měnila sazby, ale nikoli směrem vzhůru jak by se dalo očekávat dle výsledků tamní inflace, ale směrem dolů. V první polovině loňského roku totiž turečtí centrální bankéři začali snižovat sazbu a ta se zastavila až na 14 %, kde setrvávala téměř devět měsíců, až do dneška. Lira padá přes psychologickou hranici 18 lir za dolar.

Nejstrměji se zvedly ceny v průmyslu

Během této doby spotřebitelská inflace neřízeně rostla a za červenec šla meziročně nahoru dokonce o 79,6 %. Ještě hůře jsou na tom ceny v průmyslu, které se za stejný měsíc meziročně zvedly o 144,61 %. Aby TCMB dokázala zdražování alespoň zbrzdit musela by zvedat sazby, a to velmi svižně. Ta se k tomu však ani náhodou nechystá, protože prezident a hlavní centrální bankéř v jedné osobě Recep Tayyip Erdoğan svým nekompetentním zasahováním do rozhodování TCMB a personálními čistkami trhy přesvědčil, že s inflací se v Turecku do voleb dělat nic nebude.

CDržet liru pod hranicí 18 lir za dolar se nepodařilo

Hlavním úkolem TCMB bylo udržet liru pod psychologickou hranicí 18 lir za jeden dolar, ale i tento plán s dnešním rozhodnutím padá. Minimálně od začátku srpna libře prakticky neustále hrozil pád přes tuto hladinu. Centrální bankéři museli nejspíš vynakládat značné úsilí a finanční prostředky na stabilizaci liry. Vůči koruně to znamená, že před rokem jsme za jednu liru zaplatili 2,6 koruny, dnes je to méně než 1,33 TRYCZK.

Blížící se prezidentské volby mohou do velký míry naznačovat obrat. Recep Tayyip Erdoğan může razit strategii, jejíž součástí je ožebračit podstatnou část obyvatel a vysvětlit, že za vše může západ či jiný vnější nepřítel. Před volbami tak může začít zvedat sazbu a ukázat se ve světle spasitele a zachránce úspor tureckého lidu.

Země se v každém případě nenachází v dobré kondici. Nezaměstnanost je nad 10 %, průmyslová produkce zpomaluje a roste jen o 8,5 %, maloobchodní tržby rostou o 5,5 %, což je na Turecko skutečně velmi málo. Pokud k těmto výsledkům přidáme nejasnou pozici Turecka na bipolární mapě světa a zadlužení země, které mají z podstatné části v rukou banky jižního křídla EU, nevyhlíží země půlměsíce jako důvěryhodný partner a dobrý spojenec.