Komodity rostou. Zlato, stříbro i měď dosahují svých mnohaletých maxim, platina či palladium si připsaly desítky procent a stoupat začínají také ostatní průmyslové kovy jako je cín, hliník nebo nikl. Téměř každý komoditní sektor v nedávné době vzrostl. Někteří analytici se kloní k tomu, že v příštích několika letech budeme svědky nového komoditního supercyklu. Spouštěčů pro to bude více, než dost.
Minulý rok bylo často skloňováno jedno slovo – zlato. Žlutý kov totiž od května 2019 do června 2020 zhodnotil o třetinu a krátce se vyhoupl nad 2000 dolarů, čímž o 10 % překonal svůj dosavadní rekord z r. 2011. Nyní se ustálil na hodnotě okolo 1750 USD. V mediálním stínu zlata ale zůstaly i jiné drahé kovy, konkrétně stříbro, palladium nebo platina. Ty mají navíc dobré průmyslové využití a růst prvních dvou jmenovaných výrazně překonal žlutou komoditu. Stříbro zhodnotilo v posledních dvou letech o 70 % a palladium za stejnou dobu dokonce zdvojnásobilo své dřívější ocenění.
Ostatní průmyslové kovy také nepřišly zkrátka. Hliník za uplynulý vzrostl bezmála o třetinu, cín o 36 %, nikl o 50 % a měď zhodnotila o tři čtvrtiny a dosáhla na svá osmiletá maxima.
Otázka zní, proč stoupají ceny komodit a průmyslových kovů v době epidemiologické krize a z jakého důvodu jsou nyní podle ukazatele The Bloomberg Commmodity Spot Index nejdražší od poloviny roku 2014?
Jedním z podstatných důvodů je právě reakce na koronavirovou pandemii. Centrální banky v hlavních světových ekonomikách vytiskly jako odpověď na hrozící recesi celkem 14 bilionů dolarů a celkový peněžní objem zvětšily na 95 bilionů dolarů. Zajímavé je také porovnání objemu aktiv nejvýznamnějších centrálních bank HDP zmíněných zemí. Zatímco v roce 2008 činil tento poměr přibližně 10 %, loni to bylo již 36 %, přičemž aktuální stav je kolem 55 %. Nelze se pak divit, že se čím dál hlasitěji šeptá o hrozící inflaci, vůči které jsou zrovna komodity (např. zlato či stříbro) považovány po staletí jako bezpečný přístav.
V této souvislosti může také leccos napovědět, že se mědi (která stoupla na svá osmiletá maxima) přezdívá “doktor inflace”. Pokud se totiž podíváme na pohyb cen tohoto kovu posunutý o dva roky a porovnáme ho s mírou jádrové inflace v USA, uvidíme takřka totožný vývoj. Jinými slovy, aktuální výrazné zdražení mědi evokuje vysoký nárůst cen v příštích letech.
Šéfové centrálních bank po celém světě považují za největší ekonomickou hrozbu deflaci (konec konců měnové intervence ČNB, které ve svém důsledku snížily kupní sílu mezd a pomohly nafouknout nemovitosti, byly takto odůvodněny), avšak v současnosti hrozí spíše obtížně kontrolovatelný růst cen. Kombinace fiskálních stimulů, otevření ekonomik a boom spotřeby i cestování po roční uzávěrce může nakonec roztočit kola inflace do takové míry, jaká je za „horizontem“ uvažování centrálních bankéřů. Více v druhé části článku.
