Turecká centrální banka nevydržela tlak ze strany prezidenta Erdogana a opět snížila úrokové sazby navzdory inflaci v blízkosti 20 % a prudkému oslabení turecké liry. K snížení o 100 bazických bodů na minulém zasedání v září přidala dalších 200 bazických bodů a negativně překvapila investory. Klíčová úroková sazba se tak dostala pod úroveň celkové i jádrové inflace, která je tolik zdůrazňována bankou v komunikaci k investorům. Klíčovým faktorem je tlak prezidenta Erdogana, který opakovaně veřejně požadoval snížení sazeb. Předehru před dnešním zasedáním bylo odvolání tří členů bankovní rady, kteří s touto politikou nesouhlasili. Zbytek bankovní rady se rozhodl neodporovat a zachovat si raději „teplá místečka“ ve vedení centrální banky.
Sama centrální banka samozřejmě odůvodnění nabízí. Komentář k rozhodnutí zmiňuje dočasnost aktuální vysoké inflace, nabídkové faktory jako narušení dodavatelsko-odběratelských vztahů, postcovidovou úpravu cen v řadě odvětví služeb či sucho, které přispělo k prudkému růstu cen potravin. To vše je do značné míry pravda. Inflace v Turecku se patrně nalézá u svého vrcholu. Příští úroda může být lepší, restartování produkce v covidem postižených zemí Asie by mělo přispět k uhašení hladu po polovodičích a jiných vstupech a jednorázové postcovidové změny cen v řadě odvětvích služeb by měly brzy skončit. Nicméně Turecko není v pozici vyspělých zemí a nemůže si dovolit záporné reálné sazby. Na to jsou příliš velké vnější nerovnováhy i nedůvěra investorů a samotných Turků vůči liře. S aktuálním nastavením měnové politiky tak bude pokračovat sebenaplňující se spirála oslabující měny a vysoké inflace, která dříve či později zastaví i snižování úrokových sazeb ze strany turecké centrální banky. Toho si je určitě vědoma i centrální banka a ve svém komentáři zmiňuje jen „omezený prostor“ pro další snižování úrokových sazeb.
Cena za nekonvenční politiku bude velká. Očekáváme pokračování sebenaplňující se spirály vysoké inflace a oslabující liry. Neochota zchladit domácí poptávku a rostoucí ceny komodit brzy zvrátí pozitivní trend poklesu deficitu běžného účtu platební bilance a zvýší cenu kapitálu pro turecké firmy a vládu. Zároveň se turecká vláda a centrální banka nemůže divit nedůvěře samotných Turků. Ti jako uchovatele hodnot preferují dolary, eura či zlato. Hlavním lákadlem Turecka a tureckých finančních aktiv zůstane jejich láce. Je otázkou, jestli tato strategie přinese ovoce ve formě politické podpory, jak si pravděpodobně představuje Erdogan. Supervolební rok 2023 se blíží a Turkům postupně dochází trpělivost s Erdoganem a vládnoucí stranou AKP i jejich přístupem ke klíčovým domácím i zahraničním výzvám.
Autor: Martin Pohl, makroekonomický analytik, Genrali Investments CEE
